Příjde mi že jsem našla přesně někoho, koho jsem vždycky hledala. Kolikrát mi přišlo že je to nemožné někoho takového najít. Zkrátka moje 'požadavky' byly prostě strašně náročné. Navíc když někdo tyhle 'požadavky' splňoval vždycky jsem si našla něco, co mi tam chybělo. Nevím jestli se toho prostě jen bojím nebo nechci. Kolikrát si říkám, ,,jo to bude dobrý, přece to jednou musím překonat," ale když už je čas kdy se mám s daným sejít chci co nejrychleji vycouvat. Pro mě je nejhorší asi ten moment seznamování, kdy se bojím že řeknu něco špatně. Že mu nebudu připadat hezká, vtipná nebo mu budu, při nejhorším, připadat tlustá. Jenom při představě že bych s někým musela ven se začnu nehorázně klepat z nervozity. Já se prostě strašně jednoduše do někoho vtisknu - nechtěla jsem použít slovo zamiluju.
Jinak. Momentálně jsem neskutečně šťastná.
