Opakem života není smrt ale umírání



Někdy je těžké si přiznat chybu o které víte, že jste jí udělali. Je mnohem jednoduší to hodit na druhého. Problém nastane když to druhého přestane bavit a odejde. Navždy. Počítáte s tím že už ve vašem životě nebude mít místo. Tedy .. bude, vždycky, ale on nechce. A tak se snažíte žít dál s tím že najdete někoho kdo na jeho místo usedne. I když pochybujete, že se ještě někdy najde člověk který usedne na tohle prázdné místo ve vašem srdíčku a bude stejný jako ten který tu židli před tím zahříval.

   Venku pršelo a nikam se mi nechtělo. Jen jsem seděla se svým hrnkem čaje u okna, a sledovala jak kapky stékají po skle. Skoro to vypadalo jako kdyby se jedna snažila dohnat druhou. Horní kapka stékala rychleji a když takhle stékala dolů, spojovala se s dalšími. Nabírala jak na velikosti tak na rychlosti. A když už byla dostatečně velká rozprskla se. Možná je zvláštní porovnávat kapky deště s pocity nebo vztahy ale když si představím sebe jako tu kapku. Můj život začne jako když jsem malá a pak rostu - stejně jako ta kapka. Taky stárnu a čas utíká rychleji - ano, přesně jako ta kapka. Cestou ke smrti, což je v tomhle případě konec okna, se zvětšuji. Připojují se ke mně další kapky .. berme to že si za život udělám kamarády, najdu si lásku, poznám jaké to je milovat a každého si připustím po nějakém tom čase k tělu. Jenže pak umřu. Všechny kapky co jsem po cestě vzala s sebou, se mnou i umřou. Sice si nepamatuji nad čím přesně jsem přemýšlela když mně tahle myšlenka napadla ale jedno vím jistě, mám zlomené srdce. Pohled na ty kapky mi jenom ujasnil že každý jednou umřeme ale cestou se zamilujeme ale taky poraníme. Ujasnil mi ale jednu důležitou věc, a to tu, že život vám doslova proteče mezi prsty. Čas se nezastaví. Střemhlav stékáte na kraj okna kde se všechno co jste si po cestě vzali rozprskne. Proto se nesmím pozastavovat nad zlomeným srdcem. Život utíká moc rychle abych ho celý proplakala nad někým kdo už si na mně ani nevzpomene. I když venku lilo jako z konve vyšla jsem ven a rozběhla se, zastavila se a začala křičet. Do deště, do prázdna, na sídlišti.