Přijde mi, že v dnešní době holka bojuje o kluka. Víte jak to myslím. Pamatuju si jak rok zpátky jsem byla v Čechách za rodinou a seděla jsem u snídaně jenom se svojí tetou. Když jsem byla malinká hodně mě hlídala a byla to taková ta "teta babička". Už opravdu dlouhou dobu je se svým manželem, který je vlastně brácha od mojí babičky, a napadlo mě se jí zeptat jak se vůbec seznámili. Při mé otázce se teta usmála a než začla vyprávět, tak byla dlouho potichu. Jakoby tiše vzpomínala na ty krásné začatky lásky mezi dvěmi. Říkala mi, že o ní strejda dlouho bojoval. Jelikož teta bydlela na Slovensku a strejda byl z Čech přišlo mi její vyprávění, s porovnání dnešní doby, jako z pohádky. Posílali si milostné dopisy. Teta odmítala všechny naokolo, protože strejdovi slíbila, že až přijede tak se zasnoubí a v nebližší době vezmou. Samozdřejmě když na to přišlo, nápadník od mojí tety ze Slovenska chtěl ukázat, že teta je jeho. Moc mu to nevyšlo, protože teta je ranařka a poslala ho, promiňte ten výraz, do hajzlu. Vdala se za strejdu a jsou spolu krásných 30 let. I přesto, že si někdy lezou na nervy.
Chci tím říct, že bych si taky něco takového chtěla najít. Někoho kdo za mě bude dojovat tak moc, abych pro něho pak mohla bojovat taky. Přijde mi to až neskutečně smutné. Myslím to, jak to dneska chodí. Neházím všechny do jednoho pytle ale zamyslete se.
Kdy naposledy za vás někdo bojoval?
