Opravdu nesnáším když mám celý den strašně dobou náladu ale ostatní ne. Všichni jsou protivní a nedá se s nimi mluvit. Jenže když já mám blbou náladu tak se všichni smějí. Vůbec nechápu proč se mi tohle děje. Nejsmutnější je to že se mě nikdy ani nezeptá co se děje, proč jsem smutná. Proč se mě nikdy nikdo nezeptá? Proč to nikdy nikdo nepozná? Asi jsem se naučila to moc dobře skrývat.
,,Nikdy nevím co chci, ale jsem si jistá že vždycky vím co nechci."
